Vždycky jsem si říkala, jestli je vůbec možné potkat někoho, s kým se budeme vzájemně skutečně chápat, podporovat, sdílet, bezpodmínečně milovat a mít v životě stejné hodnoty. Co myslíte? Je to možné? Prozradím vám, že ano. Předávám vám svůj tajný návod.
Vždy jsem měla kolem sebe hodné lidi a to platilo i pro mé partnery. Z celého srdce jsem jim za vše vděčná, i jejich rodinám. Ale v našich životech jsme si předali, co jsme si předat měli, abychom mohli jít dále. Takhle to vnímám aspoň já. Že žádná setkání v životě člověka nejsou náhodná a hlavně na náhody nevěřím.
Někdy zkrátka někdo do našeho života vstoupí a zase odejde. Je jasné, že jednou jsme dole nebo nahoře a to i ve vztahu. Občas je tahoun partner, občas my sami, ale vždy táhnout za jeden provaz = společně. To je základ. Takže když jsem zjistila a v srdci cítila a intuice mi říkala, že jdu naprosto jinou životní cestou, ze které nechci udělat krok zpátky a partner byl spokojený tam, kde byl. A z mého pohledu jsem zkusila, co se zkusit dalo, abychom mohli kráčet společně. Řekla jsem si, takhle nechci žít už ani o den navíc.
Přeci nemůžeme sobě ani druhému člověku bránit v jeho štěstí, v tom, v co věří, co má rád, a jak chce žít. Někdy holt musíme odejít. A tak jsem odešla, vzala jsem veškerou svou odvahu a ukončila jsem vše, co jsem ukončit chtěla a musela, abych mohla dělat vše co mám ráda a hlavně byla sama sebou. Bylo to moc těžké a dlouho jsem váhala, zvažovala všechna pro a proti. Představila jsem si sebe v daném životě za rok, dva, tři ...a ta představa se mi ani trochu nelíbila. V ten okamžik jsem měla jasno.
Díky kamarádce jsem si našla vlastní bydlení a odstěhovala jsem se. Skoro nic jsem neměla, ale byla jsem šťastná. Ten pocit, že si budu moci dělat, co skutečně chci a plnit si své sny, byl a je prostě návykový.
Být sama sebou.
Za pár korun jsem si zařídila malý byt a napsala si na papír seznam všech snů a přání, která si přeji splnit, a jak si představuji, aby vypadal můj život. Zvlášť na papír jsem si popsala svou spřízněnou duši a vše důkladně nalepila na skříň u postele, abych na to každý den viděla. Vše je třeba psát v přítomném čase, jako by vše už existovalo. Tím se naše přání a sny zhmotňují a vysíláme tím intenzivnější signály. Základ je vynechat všechny negace, protože tam nahoře neznají - ne. To znamená, že pokud říkate např. u zkoušky: nechci si vytáhnout tuhle otázku, vesmír slyší: chci tuhle otázku.
No, krom toho jsem té své spřízněné duši koupila kartáček na zuby, měla pro ní stále ustláno a co šlo, pořizovala jsem pro nás už rovnou dvakrát. Dokonce jsem si pořídila i rámeček na fotky, které tam teď skutečně jsou!
Říkáte si, co mi ta holka tady povída, tomu já nevěřím ?... Já jsem si zvolila - věřit. Věřit či nevěřit je jen a pouze vaše rozhodnutí, váš život a vaše štěstí. Každý máme svůj život ve svých rukách a je pouze na nás, jakou cestu si zvolíme, jak se rozhodnome.
Já jsem se rozhodla jít vstříc svým snům a potkat svou spřízněnou duši, parťáka pro život (říkejme mu/jí, jak chceme).
Bubnujeme na naší svatbě:
Relaxujeme na výletě:
Jediné, co jsem mohla ztratit je, že to nevýjde a ono to prostě vyšlo a vychází. A ke všemu rychleji, než jsem čekala. Věřím, že za vše děkuji mé upřímnosti, otevřenosti a hlavně víře, že existuje něco mezi nebem a zemí, své intuici a lásce, ve kterou vždy doufám zcelého srdce.
Ale, jak se říká, nic není zadarmo a ve vesmíru panuje rovnováha. To jednoduše znamené, že pokud někteří lidé více a více bohatnou, jiní musí chudnout. To je realita. Asi naivně říkám, že kdyby nám všem stačilo stejně, panovala by rovnováha. Všichni by měli střechu nad hlavou a dostatek vody a pití ...ale to je teď zcela jiná kapitola.
A pokud chceme, aby do našeho života přišla láska, musíme například opustit všechny staré vzorce, odejít ze stávajícího vztahu, pokud jsme si jisti, že jsme za sebe udělali maximum. Protože, jen když ukončíme to staré, má možnost přijít něco nového - myslím opravdového. A přesně tohle jsem udělala.
Trocha soukromí na svatbě:
Začala jsem také zdravěji jíst, což je mi více přirozené, absolvovala jsem jarní detoxikační týden, a poté také pětidenní půst (cítila jsem, že se potřebuju očitit na vnější i vnitřní úrovni), měla jsem více času sama na sebe, na jógu, na přátele. Čas najednou tak krásně plynul a já byla šťastná prostě jen tak. Třeba jsem celé hodiny poslouchala oblíbenou hudbu a koukala do stropu, byla tady a teď a bylo mi moc fajn. Začala jsem také běhat. Mám pocit, že čím více otevíráme své podstatě naše srdce, tím teprve začínáme skutečně žít.
A co mě tedy přivedlo k mému muži?
Mým snem bylo a je už nějaký ten rok procestovat Norsko. Něco a já stalém nevím co, mě tam neuvěřitélně táhne. A to tak, že jsem přinesla do práce v samém zápalu i výpoveď, kterou mi tenkrát rozmluvili, několik měsíců jsem se učila norsky s tím, že se tam skutečně odstěhuju. A právě můj sen navštívit Norsko mě přivedl k mému muži. Protože, když jsem se po rozchodu rozhodla plnit si své sny, jedním z těch snů bylo právě Norsko. Začala jsem tedy každý měsíc šetřit a hledat cesty, jak bych se tam mohla dostat, plánovala jsem a organizovala spolu s úžasnými přáteli, kteří se tam rozhodli jet se mnou. Byli jsme tedy tři a říkala jsme si, že by bylo fajn najít čtvrtého parťáka do auta.
V kalendáři se právě psal začátek května 2014 a já byla zrovna na návštěvě u kamarádky v Praze. Ptala jsem se, jestli neví o někom, kdo má také tak rád přírodu a jel by s námi. Doporučila mi, aťnapíšu - dnes již mému muži. A tak jsem dne 5. května 2014 v 18:31 hodin napsala skoro cizímu člověku: "Ahojky, ...víš, v srpnu organizuju výlet do Norska, budeme spát v přírodě, kempovat, chodit po horách a tak :-) ...a já stále hledám někoho k sobě, líbilo by se Ti jet:-)? ...zatím jsme na 100 % tři ..."
Tak a jdeme na společnou cestu životem:
Asi hned jsme věděli, cítili, že se něco mezi námi začínat dít. Láska vstupovala mezi nás. Po měsíci jsme měli první rande a v ten den bylo naprosto jasno. Kdyby nás měl možnost někdo pozorovat, viděl by dva hopskající lidi s úsměvem od ucha k uchu a říkal by si, jací dvá blázínkové tady kolem poletují. Za pár dní, co nám prace dovolovala, jelikož jsme byli každý z druhého konce republiky, jsme měli další rande, a pak další a další ...a dne 6. září 2014 jsme si řekli své ano - měli pro nás tu nejkrásnější svatbu a vydali se na společnou cestu životem.
Když vám ve svatební den prší štěstí:
A můžu vám říci, že to bylo jedno z těch nejlepších rozhodnutí <3.
Netvrdím, že je každý den jednoduchý, také řešíme různé útrapy života, někdy možná více, než by se zdálo. Ale láska, ta opravdová, ta přemůže všechny nesnáze. Věřte mi. Teď opravdu cítím, že se mi chce žít a bojovat a snít a prožívat a milovat ...
A vám všem přeji, abyste našli odvahu, pokud ji právě hledáte a žili tak, jak si přejete.
Výletujeme (Krimmelské vodopády):
