Z mého rozhodnutí - mít svou dulu u porodu jsem byla tak nadšená, že vám o tom musím napsat článek, pokud třeba ještě váháte nebo nevíte, co vše tato možnost přináší, čtěte ;-).
Od začátku těhotenství jsem si sama v sobě srovnávala své představy o tom, jak bych si přála prožít okamžik zrození našeho děťátka.
Pročítala jsem různé články, diskuze a knížky, shlédla nespočet videí a přednášek na youtube o přirozeném porodu, kontaktním rodičovství, možnostech porodnic v Čechách, o porodech doma ...
Zkrátka jsem si analyzovala celkové možnosti, abych se společně s mou vnitřní ženskou intuicí mohla za sebe, pro sebe a naši holčičku co nejlépe rozhodnout.
Upřímně psáno byla pro mě představa toho nejkrásnějšího porodu v poklidu domova. Ale asi mám v sobě ještě nějaké vnitřní strachy z porodu. Věřím, že jsem jich většinu zpracovala, ale i přesto jsem cítila, možná jako prvorodička - kdo ví - zodpovědnost a pokoru, která mě vedla k rození v porodnici, kdyby přeci jen náhodou nastaly komplikace.
A tak jsem si, věřím, našla vstřícnou porodnici (Rakovník), kde nechají maminku rodit více méně, tak jak si přeje a v případě nutnosti mohou zasáhnout. Ano, jsem pro přirozený a krásný porod, ale život a zdraví pro mě hodně znamenají. A pro koho také ne, to je jasné!
NIcméne jsem si nedovedla představit, že přijedu do porodnice a budou tam o mě pečovat "cizí" lidé. U porodu jsem měla svého manžela, ale přeci jen - není to odborník, aby mi poradil v případě nutnosti a taky se nemusí cítit dobře a já respektuji, pokud bude chtít odejít. Rodím přeci já - ne on (můj muž mi byl skvělou fyzickou oporou, ale žena je žena ...aspoň pro mě).
A tak jsem se rozhodla mít svou dulu, se kterou jsme byly v kontaktu již z doby před porodem, tudíž to pro mě nebyla cizí osoba, ba naopak - byl to člověk, na kterého jsem se mohla kdykoliv obrátit a je mi oporou ještě dnes. Přeci jen tomu ty ženy více rozumnějí :-).
Od 38. týdne mého těhotenství měla pohotovost a mohla jsem jí zavolat ve dne v noci, nacházela se v dostupné vzdálenosti, kdyby započal porod. A pak záleželo na mně, jestli přijede za mnou domů, nebo se sejdeme až u porodnice, kde jsme byli spolu a s mým manželem po celou dobu mého porodu.
Je pravda, že pokud máte sebou u porodu svou dulu nebo i porodní asistentku, personál porodnice vás ponechá více v klidu, což je pro ženu moc důležité. Pro mě rozhodně bylo (vzhledem k dlouhému porodu, který jaksi nebyl dle mých nejvysněnějších představ).
To znamená, že jste více v soukromí, které je pro porod tak důležité. A proč? V jedné přednášce na youtube jsem si vyslechla zajímavé tvrzení pana doktora Odenta, který se v zahraničí věnuje láskyplným a co nejpřirozenějším porodům. Má se to tak, že z evolučního hlediska, kdy kdysi ženy rodily například v lese a něco je vystrašilo, vyplavil se mimo jiné hormon adrenalin který porod zastavil, aby se mohla žena skrýt do bezpečí. Na druhou stranu, pokud je žena v klidu a cítí se v bezpečí, vyplavuje se hormon oxytocin, který stimuluje hladké svalstvo dělohy. Tady bych ještě zdůraznila, že hladké svalstvo neovládáme vůlí! Proto potřebuje žena přesně takové prostředí, ve kterém se cítí dobře. A pro každou to znamená něco zcela jiného. Pro mě je to přítmí, klid, co nejméně lidí, zároveň pocit bezpečí porodního sálu, který ovšem musí být příjemný, aromaterapie, relaxační hudba ... a mít všechno, co nejlépe zmáknuté - vědět, že jsem pro přirozený porod udělala své maximum s tím, že jsem počítála se všemi dalšími variantami.
Má dula mi dala pocit bezpečí.
U porodu mi pomáhala s aromaterapií, dle potřeby stimulovala různé reflexní body, které pomáhají při kontrakcích. Pokud se něco dělo, vše mi vysvětlila a já se mohla co nejlépe rozhodnout. I můj muž byl vděčný, že jsme ji měli, protože by nevěděl, jak v některých situacích jednat. Nebo jsem byla zrovna ve sprše, když přišel někdo z nemocničního personálu a nikdo mě nemusel rušit, jelikož jim dula vysvětlila, že právě teď potřebuji klid a je vše v pořádku. Moc se mi také líbilo, jak se na společné schůzce s manželem radili, jak mě co nejšetrněji odvést do porodnice:-). Přeci jsme to měli cca 70 km.
Dula s námi byla až do té doby, kdy jsem po porodu a bondingu byla v pořádku osprchovaná na pokoji s dcerou v náručí. Zároveň nás o pár dní později doma přijela zkontrolovat, jak se nám daří. A myslím, že jsem i teď zapomněla na všechno to krásné, co pro vás může udělat. To se pak těšte na můj porodní příběh :-).
Teď mě ještě napadlo, že má dula zná dechovou techniku hypnoporodu, který jsem přes dva měsíce před porodem trénovala, aby mé hladké svalstvo dělohy mohlo co nejlépe pracovat :-). Tak za to jsem také moc vděčná, že mě v tom uměla podpořit.
Děkuji tímto srdečně Žanetce Kubešové :-*!
