Někdy hold člověk na chvíli ztratí sám sebe, protože do jeho života vstoupila bezpodmínečná láska k dítěti, která slovy nejde vyjádřit. Ale postupem času je zde opět prostor být tady pro sebe...být tady pro vás...
Před 6 dny to bylo přesně 15 měsíců, kdy se narodila naše milovaná holčička. Co se fyzična týče, dalo mi mé těhotenství zabrat, jelikož se na mě, nevím jak, nabalilo 24 kg :-D. I když jsem chodila plavat, praktikovala těhotenskou jógu, procházkovala... a přesto jsem ke konci sotva šla a funěla u toho :-))). Deset kilo zůstalo ty první dny v porodnici, ale zbytek mizel nějak pomalu :-). Sice jsem na původní váze, sama sebe ovšem hodnotím, že vypadám jinak. Možná má vliv již patnáctiměsíční kojení :-)))? :-D
První tři měsíce jsem byla ráda, že ležím a odpočívám nebo jdu aspoň na krátkou procházku. Asi po čtyřech měsících jsem začala pomalu praktikovat doma...ehm, nevím, jestli lze za to považovat těch pár minut denně:-D. Ale pak, asi od začátku června, jsem začala chodit na lekce tady u nás na vesnici, a pááááni, máme tady naprosto suprovního lektora. Přesně něćo takového jsem potřebovala...a těch pár minut se v poklidu protáhlo i na půl hodiny, kdy si Terezka vedle mě hrála nebo si ze mě dělá koníčka a často je tohle společné jógování velká zábava:-D...
Ženské tělo je zázračné, dokonalé a božské, co vše dovede. Naprosto se přizpůsobí děťatku a porodu, a pak se zvládne zpátky dát dohromady. Hotový zázrak. Myslím tím například, jak se roztáhne pánev, připraví prsa a fíííha, ty návaly hormonálních změn a nálad stojí za to:-D!
Každopádně i rok mi trvalo, než jsem opět dovedla provést nějakou ásanu. S pokorou prohlašuji, že ty roky předtím v mnohém jakoby nebyly a já začínala zcela znova. Ale aspoň ten dech - základ všeho - mi zůstal.
Vím, že některé maminky na sobě tvrdě dřou a jsou po porodu během pár týdnu opět ve formě. Já taková nejsem. Nějak si plynu mezi tím mateřstvím, domácností a svými stíny (milé ženy - skvělá knížka: Mateřství a setkání ženy s vlastním stínem od Laury Gutmen - doporučuji!!! ...jistě mi mnohé maminky porozumí ;-)). A postupně začínám pracovat a přemýšlet, co teda JÁ?
A jak jsem mívala ve svém životě jasno a plno optimismu, tak jsem se v tom všem nějak ztratila a v mých životních radostech polevila. Zřejmě asi tím, že mým největším štěstím je Terezka. Naprosto mě pohltila. I když i já z ní občas přirozeně šílím:-). Ale všechno záleží na tom, jaký jste rodič. Některé maminky třeba nekojí a už po pár měsících si klidně odjedou na víkend pryč. To já bych nedovedla, ještě ani teď...děláme všechno spolu a postupem času mám i stále více prostoru jen pro sebe. Moc jej sice zatím není, ale o to cennější je.
Myslím si, že děti jsou nejkrásnější požehnáním v našem životě a velmi důležité. Jen mnohem zásadnější je neztratit sám sebe a postupně by si měla každá máma, i táta (ale ten to má podlě mě jednodušší - pokud se pletu - klidně mě opravte;-)...ale nemyslím jednoduché, jen jednodušší a v tom je rozdíl!) uvědomit, že děti jednoho dne odrostou a neměli by žít jen pro ně, nýbrž a hlavně pro sebe, aby se necítili jednoho dne ztraceni a osamoceni. Jak se mnohdy stává. Slýchávám to poslední dobou u starší generace docela často. Myslím si ovšem, že naše/má generace je jiná. Zřejmě asi tím, že rodíme první děti ve třiceti a do té doby jsme měli spoustu koníčků a objeli kus světa, studovali jsme na vysokých školách a mnohé zažili a to prostě člověku musí chybět, ať chce nebo ne ... teda jak co:-D
My už prostě umíme žít a užívat si krás, které nám život nabízí, byť pro každého z nás to znamená něco zcela jiného. Už nežijeme jen prací a domácností. Já osobně teda, když jsem pár dní doma, jako teď celý týden, tak z toho vyloženě šílím a ani trochu nechápu, jak tak mohli naši rodiče žít, nebo mnozí žijí i dnes - myslím tím jen domácností. Na druhou stranu věřím a chápu, že pro někoho je takový způsob života ten správný a je takto šťastný. Každý jsme jedinečný;-)... ale já? ...když to jde, musím každý den i dvakrát denně ven, podniknout občas nějaký výlet, chodíme s Terezkou na plavání, na cvičení, do herny ... letos už budeme moct jezdit na kole ... a kdybych měla jen uklízet a vařit, tak asi dříve nebo později z toho zešílím...
A prostě miluju jógu a chystám se letos už konečně a opět na nějaké festivaly, a že začnu vést lekce jógy s maminkami a dětmi, jelikož budu moct brát Terezku sebou. Jupííí, jajouuu. Mám a máte se na co těšit:-)))! Již brzy:-). V těchto dnech promýšlím, jakým způsobem by to mmohlo probíhat a tak:-).
Nečekejme na splnění našich snů a přání někkdy na potom, začněme už "dnes".
Inu, asi ne nadarmo se ke mě tato slova poslední dobou různou formou dostávají ... já totiž od nového roku po večerech hlavně koukala na seriály a na filmy, jakože řekněme lehce prokrastinovala, ale pšššt:-D. Nebo spíš odpočívala, jelikož člověk se s dětmi nezastaví a já to umím o to hůře, poněvadž stále musím něco tvořit, takže jsem asi nějaký takový čas pro sebe i potřebovala. Někdo prokouká na televizi celý život, že jo:-))) ...no, díky bohu, že jí nemáme :-D ...
