Věřím, že vidím naše andílky skrze obrázky, které maluji. Neumím popsat, jak je to možné, ale mohu vám říci, že je to opravdové. Každý takového svého anděla máme, který nás ochraňuje, a který na nás dnem i nocí dohlíží.
Psal se srpen 2013, kdy jsem jela na svůj první jógový týden. Kromě podložky na cvičení jsem cítila, že si mám vzít sebou pastelky. Žádné jsem vlastně neměla, a tak jsem na poslední chvíli běžela do papírnictví.
Poslechnout svůj vnitřní hlas se ukázalo jako vzácné překvapení.
Myslím, že jsme zrovna jen tak seděli a povídali si po přednášce, když jsem intuitivně vzala čtvrtku a první pastelku do ruky. Jakou asi měla barvu, říkám si dnes. A začala jsem kreslit. Spontánně, bez přemýšlení a během několika okamžiků byl na světě první andělský obrázek. Ten jsem si samozřejmě zapomněla vyfotit, jelikož jsem ani trochu netušila, jaká cesta se mi v tomhle směru otevírá.
Od té doby maluji andělské obrázky pro lidi, když zrovna cítím, že mám kreslit. Stěží se mi to vysvětluje, ale nedokážu nakreslit obrázek pro každého a na počkání. Takhle mi to bohužel, nebo bohudík nefunguje. Zatím? Vskutku netuším. Nicméně, když na mě bylo jednou naléháno a já jsem přesto vzala pastelky do ruky, po prvních pokusek z toho nevzešlo nic pěkného a musela jsem přestat.
A kdy to funguje?
Když mám danou osobu možnost blíže poznat a navnímat, když na mě nenaléhá a já jsem připravena jejího/jeho andílka nakreslit.
Minulý rok na podzim jsem cítila, že mám mým blízkým kamarádům nakreslit andílka. Vnitřně jsem věděla, že k ním brzy přijde nová dušička. Přišla.
Věnovala jsem jim jejich strážného andílka.
Popravdě a zcela upřímně říkám, že jsem určitě na samém začátku poznání, jakého daru se mi dostává.
A tohle je náš rodinný andělský obrázek, mě a mého muže.
Další mé obrázky:
