Každý den se učím prožít si stále mezi lidmi diskutovanější TADY a TEĎ. Ty okamžiky jsou tak krásné, řeknu vám. Znáte je? Užíváte si je? Přesně takhle vnímám život, který si jen tak plyne a já si vychutnávám jeho vůně, které mi dává ...jeho lásku ...hudbu ...
Dnes ráno jsem měla v plánu napsat vám článek o lpění a nelpění, ale pak jsem včera večer slyšela nádhernou skladbu a ocitla jsem se při ní TADY a TEĎ. Vnímající každý tón jsem si opět připomněla, jak vzácného daru prožívání se nám dostává.
Pokud máte chuť, pusťte si videoskladbu z youtube.
Udělejte si pohodlí a na chvíli zavřete své oči. Nechte své myšlenky jen zvolna plynout a nijak je neanalyzujte. Jak k vám přicházejí, stejně odcházejí. Možná znáte tahle slova z jógy, když na konci po cvičení odpočíváte v shavasaně. Ale není třeba čekat jen na okamžik na konci lekce, nebo na jakýkoliv jiný.
S praktikováním a vychutnáváním si TADY a TEĎ můžete začít kdekoliv, s čímkoliv a jakkoliv.
Když opomenu všechny mé shavasany, svá první skutečná TADY a TEĎ, která si uvědomuji, jsem začala prožívat letošní rok v květnu, kdy jsem na měsíc odcestovala za mou milovanou kamarádkou na Floridu. Děkuji :-*. Dovolila jsem si po letech v mém životě zpomalit a zcela od základu toho spoustu změnit.
Letěla jsem poprvé a to téměř 24 hodin s dvěma přestupy a pět hodin volna na letišti osamotě změnilo můj pohled nejenom na čas. Kamkoliv teď například jedu třeba vlakem a máme hodinové zpoždění, říkám si, že o nic nejde a pokračuju ve čtení zajímavé knížky nebo v háčkování, nebo jen tak koukám z okna, poslouchám hudbu a pozoruji krajinu. Vždy je toho tolik, co je možné si vychutnat.
Svých pět hodin na letišti jsem si vychutnávala v přítomném okamžiku TADY a TEĎ. Chvíli jsem se procházela a vědomě připravovala své tělo na destihodinové sezení v dalším letu. U snídaně jsem si vychutnávala sousto po soustu. Vychutnávala jsem si také lahodnou chuť a vůni kávy. A hlavně jsem nechávala doznít mé první dojmy z létání, které jsem si okamžitě zamilovala. A zachoulená v křesílku jsem pozorovala ruch a dění kolem sebe. Všechny ty lidi. Některé spěchající na další let, celé rodiny s dětmi, jak mezi sebou krásně spolupracují, starší pár, který společně snídá a povídá si. Říkala jsem si, jakou řečí asi hovoří? Kam asi letí? Domů? Na výlet? Za rodinou? Jaký asi měli život? Prožili a prožívají jej naplno? Užili si všechny své okamžiky TADY a TEĎ?
Začala jsem cítit k životu mnohem větší pokoru a každý den děkovat za vše, na co si právě vzpomenu. Za lásku, za zdraví, za rodinu, za jídlo, za každý úsměv, za procházku po lese, za možnost cestování, za mého muže, za novou vědomost, za nové poznání ...
Ale vraťme se zpátky k začátku uvědomování. Téměř každý den jsem chodila již brzy ráno na pláž užít si chladivý písek mezi mými prsty a pozorovat, jak vlny změnily tvar pláže. Chodila jsem také pozorovat západ slunce. Každý den je zcela jiný a tak nádherný. Na okamžik se zastavím i tady v Praze, když slunce zapadá a hraje si s červánky. Je vlastně zcela jedno, kde se pravě nacházíte. Slunce je tady pro nás všechny po celé naší zemi. Ach, a jak úchvatný západ slunce byl možný pozorovat přímo z letedla nad oblaky.
Moře a klid:
Když slunce zapadá:
V Praze:
Při pohledu z letadla:
A od té doby si o to více užívám každý okamžik, všechna TADY a TEĎ. O víkendu jsem si užívala své kroky po mechu v lese, jeho vůni, šum listí ve větru. Pozorovala jsem podzim, jeho barvy a list, který právě opadl a vzduchem se pomalu vznášel k zemi.
Na procházce v lese:
Zastavila jsem se také na břehu rybníka. Sluníčko příjemně hřálo a po týdnu nemoci jsem u něj ulehla a čerpala energii z přírody a ze slunce. Jen sem tam ležela a pozorovala všechnu tu krásu.
Mé místo u rybníka:
Užívala jsem si přítomnost mého muže, jeho babičky a dědy, našich přátel. A právě teď se raduji z psaní tohoto článku pro vás a děkuji za další nový den.
Máme toho tolik, co si můžeme skutečně užít, a z čeho se můžeme každý den těšit:
Je jen na vás, jaká vědomá TADY a TEĎ začnete prožívat.
Pokud budete chtít, můžete se o ně podělit ...
